Systém sociálního zabezpečení v Polsku je klíčovým prvkem sociální politiky státu, jejíž základy jsou založeny na ústavních a zákonných normách a zásadách práva sociálního zabezpečení rozvinutých judikaturou a doktrínou. Pojistný systém v Polsku je základem sociální ochrany občanů, který kombinuje veřejné a komerční prvky. Její fungování je založeno na zásadách univerzality, povinnosti a sociální solidarity, jakož i částečného vyplácení dávek. Cílem systému je poskytovat sociální ochranu v případě nahodilých událostí, které mají za následek ztrátu práce, příjmu nebo zhoršení životní situace, jako je nemoc, mateřství, pracovní úraz, nezaměstnanost nebo dosažení důchodového věku.

Zákon definuje čtyři základní druhy sociálního pojištění:

• důchod – poskytovat dávky po dosažení důchodového věku;
• důchod – zaručují podporu v případě pracovní neschopnosti nebo úmrtí živitele rodiny;
• nemoc – patří mezi ně pracovní neschopnost způsobená nemocí; rodičovství nebo potřeba pečovat o člena rodiny;
• úrazy – týkají se pracovních úrazů a nemocí z povolání.

Důchodové pojištění je jedním ze základních prvků systému sociálního zabezpečení v Polsku. Jejím smyslem je poskytovat dávky lidem, kteří ukončili svou profesní činnost a dosáhli důchodového věku, a přišli tak o zdroj příjmů ze zaměstnání. Fungování důchodového pojištění je založeno na principu mezigenerační solidarity a je financováno především z povinných odvodů zaměstnanců a zaměstnavatelů.

Podle článku 1 zákona z roku 1999 jsou dávky nemocenského pojištění přiznávány v případě dočasné pracovní neschopnosti z důvodu nemoci nebo izolace, jakož i v souvislosti s mateřstvím a péčí o dítě nebo jiného člena rodiny, který potřebuje podporu.

Dávky nemocenského pojištění jsou:

• nemocenské dávky – nárok má pojištěný v případě dočasné pracovní neschopnosti trvající do 182 dnů (nebo až do 270 dnů v případě tuberkulózy a v průběhu těhotenství). Základem pro její výplatu je lékařské potvrzení a výše dávky činí obvykle 80 % základu pro posouzení, pokud předpisy nestanoví vyšší dávku (např. 100 % v případě nemoci během těhotenství nebo úrazu na cestě do práce);
• rehabilitační dávka – je poskytována osobám, které po uplynutí doby poskytování dávek stále nejsou schopny pracovat, ale další léčba nebo rehabilitace slibuje obnovení schopnosti pracovat. Tuto dávku lze pobírat maximálně po dobu 12 měsíců;
• Peněžitá pomoc v mateřství – je přiznávána matce, otci nebo zákonnému zástupci dítěte v souvislosti s narozením dítěte, přijetím do výchovy nebo přijetím do pěstounské péče v pěstounské rodině. Jeho délka závisí na počtu dětí narozených při jednom porodu a může se pohybovat od 20 do 37 týdnů;