POPIS A SROVNÁNÍ ZDRAVOTNÍCH RIZIK

Obsah kategorie

Informace budou postupně doplňovány a aktualizovány

Žloutenka a její výskyt v ČR

Na konci 90. let byly zaznamenány výrazné výkyvy incidencí, tehdy šlo o nejvyšší období onemocnění v moderní éře. Od té doby výskyt klesal.

Do roku 2024 pokračoval klesající trend – výskyt byl nízký, například v roce 2024 bylo hlášeno celkem 636 případů (SZÚ Praha)

Začátek roku 2025 zaznamenal dramatický nárůst:

  • V prvních čtyřech měsících už bylo hlášeno 450 případů a 6 úmrtí (oproti 636 případům za celý rok 2024 s pouhými 2 úmrtími)
  • Do července 2025 vzrostl počet případů na 1 053, což je nejvyšší úroveň za posledních 15 let
  • Závažným rizikem bylo sdílené prostředí (školy, koleje), špatná hygiena a vnímavá populace (málo očkovaných)


Hepatitida B a C

  • U hepatitidy B a C došlo během posledních deseti let k poklesu počtu léčených osob o přibližně 20 % (srovnání 2017 vs. 2022)

Nicméně v roce 2015 byl nejvyšší počet případů hepatitidy C od roku 2008 – tehdy 956 případů podle některých zdrojů

Další typy (E a ostatní)

  • U hepatitidy E se trend v posledních dvou letech zvýšil. V roce 2024 bylo evidováno 662 případů (výrazně více než dříve) KHS Středočeského kraje.

 

Typ hepatitidy

Trend posledních 30 let

Aktuální situace (2024-2025)

Hepatitida A

Vrcholy: 90. léta; pak dlouhodobý pokles

Od roku 2025 prudký nárůst až přes 1 000 případů (nejvíc za 15 let)

Hepatitida B/C

Pokles incidence o ~20 % od 2017 do 2022

2015 zaznamenán nejvyšší výskyt hepatitidy C za 7 let (956 případů)

Hepatitida E

Vzrůstající trend v posledních dvou letech

2024 – 662 případů, výrazný nárůst

Shrnutí

  • Virová hepatitida A se po dekádách poklesu znovu stala významným problémem – zejména v roce 2025 zaznamenala dramatický nárůst.
  • B/C typy vykazují tendenci k poklesu, ale ještě v polovině dekády byly zaznamenány výrazné vrcholy, zejména u C typu.
  • Typ E je stále méně častý, ale za poslední roky je patrný růst výskytu.

Výskyt hepatitidy A v Česku

Počet potvrzených případů virové hepatitidy A (ČR, 2020–2025*)

Rok

Počet případů celkem

2020

62

2021

122

2022

52

2023

16

2024

636

2025 (do července)

1 053

Důvody:

Proč se v roce 2025 v ČR objevilo tolik případů hepatitidy A (žloutenky typu A), odborníci už komentovali.  Jedná se o kombinaci několika faktorů:

Nízká proočkovanost populace

  • V ČR očkování proti hepatitidě A není povinné, je jen doporučené.
  • Většina dospělé populace nikdy očkovaná nebyla → zůstává velká skupina vnímavých osob.
  • V minulosti výskyt prudce klesl, takže zájem o očkování byl minimální – lidé se necítili ohrožení.

Šíření v kolektivech a rizikových skupinách

  • Zdrojem jsou často infikovaní lidé s nedostatečnou hygienou – virus se přenáší fekálně-orální cestou („nemoc špinavých rukou“).
  • Výrazně se šíří v kolejích, školách, dětských kolektivech, věznicích, azylových domech.
  • V roce 2025 hygienici hlásili ohniska mezi mladými dospělými, často i s rizikovým sexuálním chováním (MSM komunita, lidé s více partnery).


Mezinárodní import a cestování

  • Část případů byla importována z jihovýchodní Evropy, Středomoří a Blízkého východu, kde je hepatitida A stále častější.
  • Po pandemii COVID-19 se výrazně zvýšil mezinárodní cestovní ruch → více importovaných případů, které se následně rozšířily v ČR.


Podcenění hygieny a prevence

  • Virus je odolný, přenáší se snadno kontaminovanou vodou, potravinami nebo přímým kontaktem.
  • V roce 2025 byla epidemie spojena s rychlým šířením mezi lidmi v úzkém kontaktu – např. rodinné oslavy, studentské koleje, ubytovny.


Sociální faktory

  • V některých případech se infekce šířila mezi lidmi bez domova nebo osobami s horšími hygienickými podmínkami.
  • Hygienici zaznamenali i ohniska mezi uživateli drog.

Výsledkem působení těchto faktorů je, že i relativně malé zavlečení infekce v roce 2025 vedlo k největší epidemii hepatitidy A za posledních 15 let.

Výskyt hepatitidy B v Česku

Jak moc se v ČR vyskytuje

  • Akutní hepatitida B (HBV): v roce 2024 bylo v celé ČR nahlášeno 40 případů (incidence 0,36/100 000). To potvrzuje, že Česko patří dlouhodobě mezi země s nízkým výskytem akutní HBV. 
  • Chronická hepatitida B: v roce 2024 bylo hlášeno 429 případů (incidence 3,93/100 000); proti předchozím rokům je vidět nárůst zachycených chronických forem (souvisí i s lepším záchytem a migrací). 
  • Evropský kontext: ECDC dlouhodobě popisuje Česko jako nízce endemickou zemi; v EU/EEA převažují hlášené chronické nad akutními případy. 


Kdo je nejčastěji ohrožen a jak se přenáší

  • Přenos je krví a pohlavním stykem; riziko zvyšuje sdílení jehel, nechráněný sex, a možnost vertikálního přenosu z matky na dítě


Očkování a screening v ČR

  • Povinné dětské očkování proti HBV je v ČR od roku 2001 (hexavakcína v kojeneckém věku). 
  • Screening těhotných na HBsAg je standard (nová vyhláška o epidemiologické bdělosti jej upravuje), u HBsAg-pozitivních matek se novorozencům podává HBIG + očkování k prevenci přenosu.


Celková zátěž (odhad prevalence)

  • Modelované odhady udávají prevalenci chronického HBV ~0,4 % populace (HBsAg+), tedy nízká endemita. Starší přehledy uvádějí pro ČR ~0,4–0,7 %.


Trend

  • Od 90. let dramatický pokles akutních případů díky očkování a bezpečnější transfuzní službě; poslední roky je nízký počet akutních případů, ale chronické formy zůstávají zachycovány průběžně (screening, vyšetřování rizikových skupin). 

Výskyt hepatitidy C v Česku

Současná situace v ČR

  • Ročně se hlásí přibližně 700–1 000 nových případů, přičemž většina z nich souvisí s injekčním užíváním
  • V roce 2023 byl zaznamenán vrchol za posledních 10 let s celkem 1 300 nově diagnostikovanými případy hepatitidy C
  • V prvním pololetí 2025 bylo identifikováno již 852 nových případů


Trend incidence (2020–2025)

  • Roky 2020–2022: stagnace nebo mírný pokles, s ročním průměrem kolem 700–1 000 případů.
  • 2023: náhlý nárůst na 1 300 případů – nejvíce za dekádu
  • 2025 (do poloviny roku): pokračující vysoký trend s 852 hlášenými případy.


Prevalence a rizikové skupiny

  • Odhady ukazují, že ≈0,5 % české populace je chronicky infikováno hepatitidou C
  • Různé studie potvrzují, že injekční uživatelé drog představují klíčovou rizikovou skupinu, často pro vysokou míru sdílení jehel a stříkaček
  • Screeningové studie uvádí, že prevalence u dárců krve v Praze činí jen 0,13 %, zatímco u injekčních uživatelů drog může dosahovat až 58,6 %

Přehled – tabulka

Rok (období)

Počet případů hepatitidy C

Trend

2020-2022

cca 700-1000 ročně

Stagnace až mírný pokles

2023

1 300

Nárůst - nejvíce za 10 let

2025 (1. pol.)

852 případů

Vytrvalý vysoký výskyt

Shrnutí

  • Hepatitida C v ČR je bez očkování, ale existují vysoce účinné antivirotické léčby (DAA), které mohou vyléčit krátkodobou i chronickou infekci.
  • V posledních letech dochází k prudkému nárůstu počtu případů, zejména v roce 2023.
  • Hlavní rizikovou skupinou jsou injekční uživatelé drog, kteří představují nejvyšší výskyt infekce.
  • Prevalence v obecné populaci je relativně nízká (~0,5 %), ale velmi vysoká mezi specifickými skupinami.

Analýza epidemiologické situace v Polsku/Těšíně

Podrobně je analyzována epidemiologická situace infekčních a parazitárních onemocnění v Polsku. Státní ústav veřejného zdraví – Národní hygienický ústav pravidelně zveřejňuje číselné údaje o registrovaných případech všech kontrolovaných infekčních nemocí v Polsku, z nichž vyplývá, že počet pacientů s infekčními chorobami se v roce 2022 oproti roku 2021 zvýšil u salmonelózy (2022 – 8,3 tisíce vs. 5,5 tisíce pacientů v roce 2021), u ostatních bakteriálních střevních infekcí (23 tisíc vs. 11,9 tisíce),  virové a jiné specifické střevní infekce (23,4 tisíce vs. 14,4 tisíce), tuberkulóza (3,7 tisíce vs. 3,4 tisíce), syfilis (1,1 tisíce vs. 0,7 tisíce), chlamydie (0,3 tisíce vs. 0,2 tisíce), hepatitida A (1,5 tisíce vs. 1,0 tisíc), hepatitida B (1,5 tisíce vs. 1,0 tisíc), hepatitida C (1,2 tisíce vs. 0,9 tisíce),  nově zjištěné infekce HIV (1,0 tisíce vs. 0,9 tisíce), onemocnění způsobené Streptococcus pneumoniae (0,9 tisíce vs. 0,6 tisíce). Počet pacientů s infekčním onemocněním se v roce 2022 vs. 2021 snížil v případě planých neštovic (57,7 tisíce vs. 71,6 tisíce) a chřipky.

V Těšínském okrese zůstala v roce 2024 epidemiologická situace v oblasti infekčních nemocí pod neustálým dohledem Státního hygienického inspektorátu. Byly zaznamenány jak jednotlivé případy, tak případy vyskytující se v komunitních a rodinných ohniscích, což vyžadovalo rychlou epidemiologickou reakci. Nejčastěji byla zaznamenána sezónní onemocnění, zejména chřipka a chřipce podobné infekce, které se objevovaly hlavně na podzim a v zimě.

Stále byly pozorovány také dětské nemoci, zejména plané neštovice, které se šířily ve skupinách dětí a dospívajících, zejména ve školkách a školách. Vyskytly se nemoci přenášené potravinami, včetně otravy způsobené bakterií Salmonella, stejně jako další nemoci přenášené potravinami a vodou. Jednotlivé případy se týkaly také hepatitidy A a B, které jsou stále předmětem zvláštního zájmu z hlediska hygienického dohledu.

Zpráva upozorňuje na úlohu ochranného očkování jako základního prvku prevence. Klíčem ke snížení rizika epidemie je udržení vysoké úrovně proočkovanosti mezi dětmi a pokračování v očkování doporučovaném dospělým. Zdůrazněna byla také důležitost včasné diagnózy a povinnost hlásit případy, což umožňuje účinná preventivní opatření.

Podle názoru Státní hygienické a epidemiologické stanice v Cieszyně byla hygienická a epidemiologická situace v okrese v roce 2024 stabilní a výskyty, i když se vyskytly, nenabyly charakteru hromadného ohrožení. Supervize zaměřená na sledování zdrojů nákazy, realizaci vzdělávacích aktivit ve školách a pečovatelských zařízeních a zajištění zdravotní bezpečnosti obyvatel kraje.

V roce 2024 bylo podle zákona ze dne 5. prosince 2008 o prevenci a kontrole infekcí a infekčních nemocí u lidí registrováno 5687 případů (2023-15934) infekčních nemocí, včetně 526 pacientů vyžadujících hospitalizaci (9,2 % případů). Došlo k 13 úmrtím v důsledku infekcí a infekčních onemocnění (4  – Covid-19, 4 – jiná sepse, 3 – invazivní onemocnění způsobené Streptococcus pneumoniae, 1 – chřipka, 1 – tuberkulóza). Nejčastěji hlášenými infekčními onemocněními byly: Covid-19 (29 %), dětské nemoci (24 %), včetně planých neštovic -15 %) a chřipka (20 %):

  • COVID-19: 1 643 případů (nárůst z 1 687 v roce 2023), 31 hospitalizací, 4 úmrtí;
  • Dětské nemoci: V roce 2024 byl zaznamenán pokles počtu registrovaných případů „dětských nemocí“. Po celá léta byly nejčastěji hlášeny plané neštovice (63 %) a zápal plic (23 %);
  • Byl zaznamenán výrazný nárůst případů černého kašle, bylo evidováno 180 případů, 17 pacientů vyžadovalo hospitalizaci.

Co je to chřipka a jaká jsou rizika onemocnění

Virus chřipky (influenza virus) je RNA virus z čeledi Orthomyxoviridae, který způsobuje každoroční epidemie a občas i pandemie. Je známý svou schopností rychle se měnit, což ztěžuje dlouhodobou imunitu a vývoj vakcín.

 Typy chřipkových virů

  •  Typ A
    • Nejčastější a nejnebezpečnější.
    • Napadá lidi i zvířata (ptáky, prasata atd.).
    • Má na svědomí velké pandemie (např. „španělská chřipka“ 1918, H1N1 2009).
  •  Typ B
    • Napadá téměř výhradně člověka.
    • Způsobuje menší epidemie, obvykle mírnější než typ A.
  • Typ C
    • Většinou mírný průběh, hlavně u dětí.
    • Nevyvolává epidemie.
  •  Typ D
    • Objevuje se u skotu a prasat, ne u lidí.


Stavba viru

Genetická informace: jednovláknová RNA, segmentovaná (8 částí u typu A a B).

Obal viru: lipidová membrána s povrchovými glykoproteiny:

Hemaglutinin (HA): umožňuje vazbu na buňky a vstup do nich.

Neuraminidáza (NA): pomáhá uvolnění nových virových částic z buňky.

Právě kombinace HA a NA určuje konkrétní kmeny (např. H1N1, H3N2).

Mutace a variabilita

Antigenní drift: malé postupné změny v HA a NA → každoroční epidemie.

Antigenní shift: náhlá velká změna (rekombinace) → může vzniknout zcela nový virus, proti kterému populace nemá imunitu → pandemie.

Přenos a průběh

  • Přenos kapénkami (kašel, kýchání, mluvení), kontaminovanými předměty.
  • Inkubační doba 1–4 dny.
  • Příznaky: horečka, zimnice, bolesti svalů a kloubů, kašel, únava.
  • Komplikace: zápal plic, zhoršení chronických nemocí, ohrožení pro malé děti, starší osoby a oslabené pacienty.


Prevence a léčba

  • Očkování: každoroční, protože se viry mění.
  • Hygiena: mytí rukou, zakrývání úst a nosu.
  • Léčba: antivirotika (např. oseltamivir, zanamivir), symptomatická léčba.

Typ viru

Hostitelé

Význam pro člověka

Schopnost vyvolat epidemie/ pandemie

Závažnost

A

člověk, ptáci, prasata, koně, tuleni aj.

hlavní původce chřipky u lidí

epidemie i pandemie (antigenní drift i shift)

vysoká

B

člověk (výjimečně tuleni)

způsobuje sezónní chřipku

epidemie (antigenní drift)

střední

C

hlavně člověk (děti), prasata

většinou mírné infekce horních cest dýchacích

ne (jen sporadické případy)

nízká

D

skot, prasata

zatím není prokázán význam pro člověka

ne

žádná pro člověka

Co je to Covid19 a jaká jsou rizika onemocnění

Virus COVID-19

Virus COVID-19 (přesněji SARS-CoV-2) je koronavirus, který způsobil celosvětovou pandemii od roku 2019. Patří do čeledi Coronaviridae a rodu Betacoronavirus.

Stavba a vlastnosti viru

Genom: jednovláknová RNA (pozitivní smysl), dlouhá asi 30 000 nukleotidů.

Obal: lipidová membrána, ve které jsou virové glykoproteiny.


Hlavní strukturální proteiny:

S (spike) protein – tvoří „korunu“; zprostředkovává vstup do buněk vazbou na receptor ACE2.

M (membránový) protein – dává tvar virové částici.

E (envelope) protein – podílí se na sestavování a uvolňování viru.

N (nukleokapsidový) protein – váže RNA a chrání ji.


Přenos

  • Kapénkami (kašel, kýchání, mluvení).
  • Aerosoly (jemné částečky ve vzduchu).
  • Kontaktem s kontaminovanými povrchy (méně časté).



Průběh infekce

  • Inkubační doba: obvykle 2–14 dní (nejčastěji 4–5 dní).
  • Lehký průběh: horečka, kašel, únava, ztráta čichu a chuti.
  • Těžší průběh: zápal plic, dechová tíseň, hypoxie.
  • Komplikace: ARDS (syndrom dechové tísně), krevní sraženiny, postcovidový syndrom.


Varianty

Virus je vysoce mutagenní. Během pandemie se objevily hlavní varianty:

Alfa (B.1.1.7) – objevena ve Velké Británii, vyšší nakažlivost.

Beta (B.1.351) – Jihoafrická republika, částečná rezistence vůči protilátkám.

Delta (B.1.617.2) – Indie, vysoce nakažlivá, způsobila velkou vlnu v roce 2021.

Omikron (B.1.1.529 a subvarianty) – od 2021 dodnes dominantní, extrémně nakažlivá, většinou mírnější průběh, ale mnoho reinfekcí.

Prevence a léčba

  • Očkování: vakcíny mRNA (Pfizer, Moderna), vektorové (AstraZeneca, J&J), proteinové (Novavax).
  • Hygiena: roušky, respirátory, větrání, mytí rukou.
  • Léčba: antivirotika (remdesivir, paxlovid), podpůrná léčba kyslíkem, kortikosteroidy u těžkých případů.

Jaká je aktuální dominantní varianta Covid19 pro sezónu 2025/2026


Aktuální dominantní varianta SARS-CoV-2 (COVID-19) se liší podle regionu, ale globálně je to momentálně podlinie z kmenu Omicron, známá jako NB.1.8.1 (někdy nazývaná „Nimbus“).


Referenčně:

  • 1.8.1 je označená jako Variant Under Monitoring (VUM) WHO a ECDC, s rostoucím zastoupením ve sledovaných sekvencích. 
  • V první polovině roku 2025 dominovala varianta 8.1, ale nyní její podíl mírně klesá a nahrazuje ji právě NB.1.8.1, která rychle roste. 
  • V některých zemích, zvláště v Evropě (např. v UK), je nyní detekována jako dominantní varianta také XFG („Stratus“).

Oblast / Zdroj

Dominantní varianta

Celosvětově

NB.1.8.1 (Omicron podlinie)

USA

NB.1.8.1 a LP.8.1 stále přítomny, NB.1.8.1 roste

Evropa (např. UK)

XFG („Stratus“) se výrazně šíří

Tady je rychlý přehled vlastností aktuálně dominantní podlinie Omikronu NB.1.8.1 („Nimbus“):


Klasifikace a původ:
WHO i ECDC ji vedou jako Variant under monitoring (VUM); první hodnocení WHO proběhlo 23. 5. 2025. Jde o potomka linie JN.1.

Klíčové mutace ve spike proteinu: např. A435S, F456L, T478I, Q493E (a další). Některé z nich jsou spojeny s vyšší vazbou na receptor ACE2 a částečným únikem před protilátkami.

Nakažlivost (růstová výhoda): laboratorní studie ukazují silnější vazbu na ACE2 a vyšší infekčnost buněk než u jiných cirkulujících podlinií; to vysvětluje rychlé šíření. 

Imunitní únik: kombinace mutací (zejména v pozicích 435, 445, 478, 493) snižuje neutralizaci částí polyklonálních protilátek, nicméně jde spíše o mírný až střední efekt; dramatický „skok“ jako u dřívějších VOC nepozorujeme.

Závažnost onemocnění: dostupná epidemiologická data neukazují vyšší virulenci oproti předchozím dominantním podliniím Omikronu; WHO hodnotí globální riziko jako nízké

Účinnost vakcín a léčby: současné vakcíny (zejména posilovací dávky) nadále dobře chrání před těžkým průběhem, a antivirotika jako nirmatrelvir/ritonavir zůstávají účinná. 

Typické symptomy: podobné dřívějším omikronovým vlnám (bolest v krku, kašel, únava, horečka); některé souhrny z praxe zmiňují výraznou bolest v krku, ale jde o klinická pozorování, ne unikátní znak varianty. 

Co je to černý kašel a jaká jsou rizika onemocnění

Pertuse je bakteriální kapénková infekce s typickým kokrhavým kašlem. Je velmi nakažlivá, pro malé děti až život ohrožující. Nejlepší ochranou je pravidelné přeočkování.


černý kašel

  • Pertuse = černý kašel
  • Původce: bakterie Bordetella pertussis
    • malá gramnegativní tyčinka
    • velmi nakažlivá, šíří se kapénkami
  • Inkubační doba: obvykle 7–10 dní (rozmezí 5–21 dní).


Průběh onemocnění

Pertuse má typický fázovitý průběh:

  1. Katarální stadium (1–2 týdny)
    • příznaky jako běžné nachlazení (rýma, kašel, teplota).
    • nemocný je v této fázi nejvíc nakažlivý.
  2. Paroxysmální stadium (2–6 týdnů, někdy i déle)
    • typické záchvaty kašle → krátké po sobě jdoucí kašle s hlubokým vdechem („kokrhavý“ zvuk).
    • často zvracení po záchvatu, vyčerpání, někdy krátké zástavy dechu (apnoe u kojenců).
  3. Rekonvalescentní stadium (týdny až měsíce)
    • kašel postupně slábne, ale může přetrvávat ještě dlouho.


Možné komplikace při onemocnění

  • Kojenci a malé děti: zápal plic, apnoické pauzy, křeče, encefalopatie → vysoké riziko úmrtí.
  • Dospělí: vyčerpávající kašel, zlomená žebra, kýly, inkontinence.


Nakažlivost

  • Pertuse je vysoce nakažlivá – reprodukční číslo R0 je odhadováno na 12–17 (podobně jako spalničky).
  • Přenos: kapénky při kašli, kýchání, blízkém kontaktu.

Léčba

  • Antibiotika (makrolidy – azithromycin, klarithromycin, erythromycin)zkracují dobu nakažlivosti, ale účinnost na průběh nemoci závisí na fázi.
  • Podpora: kyslík, hydratace, někdy hospitalizace u kojenců.

Prevence – očkování

  • Očkování je základní ochrana.
  • Používají se kombinované vakcíny (proti záškrtu, tetanu a černému kašli – DTaP / Tdap).
  • Typy vakcín:
    • Celobuněčné (wP)– dnes už méně používané v EU.
    • Acelulární (aP)– obsahují vybrané antigeny (pertussis toxin, filamentózní hemaglutinin, pertactin).
  • Schéma v ČR:
    • Děti: série DTaP v kojeneckém věku + posilovací dávky v dětství.
    • Dospělí: doporučeno přeočkování Tdap každých 10–15 let, aby imunita neklesla.
    • Těhotné ženy: očkování Tdap v 3. trimestru chrání novorozence (pasivní přenos protilátek).

Přehled aktuálního výskytu pertuse (černého kašle) v ČR:

Česko (rok 2025)

  • Leden–červenec 2025: hlášeno 3 106 případů pertuse (A37.0). Pro srovnání, ve stejném období 2024 to bylo 26 216 případů → výrazný pokles v roce 2025.
  • Do 30. 3. 2025: kumulativně 2 186 případů; v posledních 4 týdnech před tímto datem přibývalo v průměru 113 nových případů týdně. Nejvíc případů hlásily Moravskoslezský, Jihomoravský a Olomoucký kraj; nejvyšší nemocnost byla u kojenců <1 rok.
  • Rok 2024 (rekapitulace): celkem za 1. 1. 2024–5. 1. 2025 evidováno 37 510 případů (rekordní rok)


Evropa (pro kontext)

  • V roce 2024 hlásily země EU/EEA mimořádný nárůst (≈ 10× proti předchozím dvěma letům); ECDC popisuje očekávané cykly po 3–5 letech a důraz na očkování, zejména těhotných a kojenců. 
  • V ČR je v roce 2025 aktivita pertuse podstatně nižší než v roce 2024, ale případy stále přibývají průběžně a nejzranitelnější skupinou zůstávají kojenci. Dodržuj doporučené přeočkování Tdap (dospělí cca á 10–15 let) a očkování těhotných ve 3. trimestru kvůli ochraně novorozenců.

Co jsou to pneumokoky a jaká jsou rizika onemocnění

Základní charakteristika

  • Streptococcus pneumoniae = česky „pneumokok“.
  • Bakterie (ne virus!) – Gram-pozitivní diplokok (pod mikroskopem vypadá jako dvě kuličky vedle sebe).
  • Často přítomen jako součást normální mikroflóry v nosohltanu, zejména u dětí.
  • Za určitých okolností však způsobuje invazivní infekce.


Onemocnění způsobená pneumokokem

  • Invazivní pneumokokové onemocnění (IPO):
    • Zápal plic (pneumonie) – nejčastější a často závažná forma.
    • Meningitida (zánět mozkových blan).
    • Sepse (otrava krve).
  • Méně závažná onemocnění: zánět středního ucha (otitis media), zánět vedlejších nosních dutin (sinusitida), zánět průdušek

Rizikové skupiny

  • Děti do 5 let (ještě nemají vyzrálou imunitu).
  • Senioři nad 65 let.
  • Osoby s chronickými nemocemi (plicní, srdeční, cukrovka).
  • Imunosuprimovaní (oslabená imunita, po splenektomii – odstranění sleziny).


Sérotypy

  • Pneumokok má více než 90 sérotypů rozlišených podle polysacharidové kapsuly.
  • Ne všechny jsou stejně nebezpečné, ale jen několik desítek způsobuje většinu těžkých onemocnění


Přenos

  • Kapénkovou cestou – kašlem, kýcháním, přímým kontaktem.
  • Často se přenáší ve školkách, školách, domovech seniorů.

Co jsou to meningokoky

Meningokok je ve skutečnosti bakterie s latinským názvem Neisseria meningitidis.
Je to gramnegativní diplokok (mikroskopicky vypadá jako dvě kávová zrna vedle sebe), který může být součástí normální mikroflóry nosohltanu, ale někdy vyvolá velmi závažná onemocnění.

Základní charakteristika

  • Rod/čeleď: Neisseria, čeleď Neisseriaceae.
  • Tvar: kulovitý, diplokok (párově).
  • Kapsula: polysacharidová kapsle je klíčovým faktorem virulence → podle složení kapsuly se rozlišují séroskupiny.
  • Séroskupiny: A, B, C, W, Y (a méně časté X, Z). V Evropě dominují B a C, v Africe tradičně A (tzv. „meningitidový pás“).


Přenos

  • Kapénkami (mluvení, kašel, kýchání).
  • Přenáší se těsným kontaktem – v rodině, na kolejích, v armádě, při líbání.

Onemocnění

  • Meningokoková meningitida (zánět mozkových blan) – horečka, bolest hlavy, ztuhlost šíje, porucha vědomí.
  • Meningokoková sepse (meningokoková sepse / meningokokémie) – prudký průběh s horečkou, šokem, krvácivou vyrážkou (petechie), vysokou smrtností.
  • Další formy: pneumonie, artritida, faryngitida.

 

Patogeneze

  • Bakterie se množí v nosohltanu → někdy pronikne do krve → překoná hematoencefalickou bariéru → meningitida.
  • Silná kapsula brání fagocytóze.
  • Endotoxin (lipooligosacharid, LOS) spouští masivní zánět a šok.

Jaká opatření snižují rizika související s nemocemi

Očkování & prevence

  • Catch-up očkování (MMR, záškrt-tetanus-černý kašel, polio, hepatitidy atd.) dle ECDC pro všechny věkové skupiny; ideálně už při registraci/ubytování, bez nutnosti dokladu tam, kde je historie nejistá.

Cílený screening, ne plošné prohlídky

  • Nabídnout cílený TB screening (aktivní i latentní), HIV/syfilis dle lokální epidemiologie a individuálního rizika; bez stigmatizace, s jasným navázáním na léčbu.

Důstojné podmínky ubytování

  • Snížit hustotu ubytování, zajistit sprchy, praní, větrání → klesá scabies/respirační zátěž; mít standardy hygieny a postupy pro rychlou léčbu kontaktů.

Duševní zdraví blízko komunit

  • MHPSS: školení pracovníků v terénu, tlumočníci/kulturní mediátoři, peer-podpora, rychlé napojení na specialisty u těžších stavů.

Přístupnost služeb

  • Bezplatné a srozumitelné informace, registrace u praktika, překlady/ikonky, jednoduché triage listy; žádná „dokladová“ bariéra u akutní péče.

Komunikace bez mýtů

  • Veřejná sdělení stavět na tom, že hlavní ochranou je proočkovanost všech (hostitelská populace + nově příchozí) a včasná péče, nikoli uzavírání komunit. 

Důsledky migrace v Evropě a s tím související zdravotní rizika

„Riziko obvykle plyne z podmínek cesty a ubytování, ne z původu lidí.“


Co dnes nejvíc řeší veřejné zdraví v EU

1) Onemocnění, kterým umíme předcházet očkováním (VPD)

  • Po covidu se v Evropě znovu zvedly spalničky kvůli propadlé proočkovanosti; importy případů a ohniska v komunitách s nižší proočkovaností se čekají i nadále. Důraz na doháněcí očkování nově příchozích i hostitelských komunit.
  • Záškrt (hl. kožní formy) se v letech 2023–2025 vyskytoval zejména u zranitelných skupin (včetně migrujících osob bez stabilního ubytování).


2) Tuberkulóza (vč. latentní TB a MDR-TB)

  • ECDC/WHO upozorňují, že TB v EU klesá pomalu; u nově příchozích bývá vyšší pravděpodobnost nedokončené léčby či nediagnostikované latentní TB. Doporučuje se cílený screening a navázání na péči.


3) Parazitární a kožní nákazy v přeplněném ubytování

  • Svrab (scabies) a vši se šíří v přeplněných centrech bez možnosti hygieny; ECDC rámec doporučuje včasné rozpoznání, léčbu a úpravu ubytovacích standardů.


4) Duševní zdraví a psychosociální zátěž

  • U uprchlíků a migrantů je častější úzkost, deprese, PTSD; klíčové jsou časné MHPSS intervence, jazyková podpora a kontinuální péče.


5) Chronická onemocnění a přerušená kontinuita péče

  • Hypertenze, diabetes, astma apod. často bez léků a kontroly během cesty; problém je i nedostupnost registrujícího lékaře a jazykové bariéry. WHO Europe zdůrazňuje, že rizika plynou z přístupu k péči a životních podmínek, ne z „vyšší nakažlivosti migrantů“.


6) Pracovní a environmentální rizika

  • Úrazy, přehřátí/vedro, chemické expozice u manuálních prací; nutné BOZP, voda/stín, školení v jazyce pracovníků. (Obecné závěry veřejného zdraví k migrujícím pracujícím; srov. WHO/ECDC rámce.)

Návrat vymýcených infekcí v EU

V posledních letech EU znovu řeší hlavně „staré“ infekce, které se objevují u nově příchozích – často kvůli přerušenému očkování, cestovním podmínkám a přeplněnému ubytování (nikoli proto, že by migranti „nosili nové choroby“).


Nejčastější návrat infekcí

  • Spalničky (measles) – po covidu prudký návrat ohnisek napříč EU/EEA, s importy případů a šířením v nedostatečně proočkovaných komunitách. V roce 2024 bylo v EU/EEA hlášeno 35 212 případů (skok z 3 973 v r. 2023). ECDC i WHO vyzývají k doháněcímu očkování. 
  • Záškrt (diphtherie) – od léta 2022 evropské státy hlásily nárůst kožní záškrtu u žadatelů o azyl a osob v přijímacích centrech; v menší míře i respirační případy. Trend potvrdily jak ECDC, tak následně klinické studie z evropských center. 
  • Poliovirus (poliomyelitida) – signály v odpadních vodách – rok 2024: detekce polioviru v odpadních vodách Španělska, Polska, Německa, Finska (a UK). EU/EEA zůstává bez klinických případů, ale ECDC hodnotí riziko ohnisek u neočkovaných a doporučuje posílit očkování a surveillance. 
  • TBC (vč. latentní a MDR-TB) – nejde o „nový návrat“, ale dlouhodobé téma: u nově příchozích je častější nedokončená léčba / latentní TBC, proto ECDC/WHO doporučují cílený screening a návaznou péči po příchodu.
  • Svrab (scabies) a další kožní nákazy – opakované klastry v přeplněných ubytovnách; problém je hygienický a organizační (dostupnost léčby, vyprání prádla, snížení hustoty ubytování). 
  • Vší přenášená návratná horečka (louse-borne relapsing fever) – vzácná, ale dokumentované epizody u žadatelů o azyl na migračních trasách do EU (2015–2016). Od té doby spíše ojedinělé případy. 


Jak to EU řeší (co se osvědčilo)

  • Doháněcí očkování po příjezdu (MMR, dTpa, polio atd.) pro děti i dospělé;
  • Cílený screening TBC s návaznou léčbou;
  • Zlepšení ubytovacích standardů (hygiena, snížení přelidnění) pro prevenci svrabu a respiračních infekcí;
  • Dostupná péče a tlumočení, aby lidé nezůstávali mimo systém.


Důležité
: většina rizik je preventabilní. Klíčovým prediktorem ohnisek je nízká proočkovanost (u kohokoli – místních i nově příchozích), ne migrace sama o sobě. 

Exotická – importovaná onemocnění v souvislosti s cestováním do EU

Jde hlavně o infekce běžné v tropech a subtropech, které se do Evropy dostávají díky turismu, obchodním cestám nebo migraci. Nejčastěji se do EU „vrací“ dengue, malárie, tyfus a hepatitida A. Riziko lokálního přenosu je v EU dnes hlavně u nemocí, které šíří komáři Aedes albopictus (tygr asijský), už běžně přítomný v jižní Evropě. Ostatní choroby zůstávají prakticky výlučně importované a bez šíření (Ebola, MERS).

Nejčastější skupiny:

Nemoci přenášené komáry

  • Dengue – v posledních letech prudce narůstá počet importovaných případů; v létě 2022–2023 došlo k lokálním přenosům v jižní Evropě (Francie, Itálie, Španělsko).
  • Chikungunya – občasné importy, lokální přenosy už popsány (Itálie 2007, Francie 2017).
  • Zika – importy z Latinské Ameriky (2015–2016), v EU zatím bez trvalého přenosu.
  • Žlutá zimnice – importní případy vzácné; očkování povinné při vstupu z endemických oblastí.
  • Malárie – pravidelné importy (nejčastěji Plasmodium falciparum z Afriky). V EU se drží v importované formě, ale občasné autochtónní případy v Řecku a Itálii.


Nemoci spojené s vodou a potravou

  • Cholera – ojedinělé importy; naposledy případy z cest do Bangladéše, Afriky.
  • Tyfus/paratyfus (Salmonella Typhi/Paratyphi) – pravidelné importy z Indie, Pákistánu, Afriky.
  • Hepatitida A a E – časté importy; v EU občas i lokální ohniska přes potraviny.


Kožní a parazitární nemoci

  • Schistosomóza – importy z Afriky, v roce 2014–2015 lokální přenos v jižní Francii (řeka Cavu, Korsika).
  • Leishmanióza – importovaná (Indie, Latinská Amerika), ale i endemická v oblasti Středomoří (Španělsko, Itálie, Řecko).
  • Filariázy, echinokokóza, strongyloidóza – vzácné importy.


Další exotické virové nemoci

  • Viry krvácivých horeček (Ebola, Lassa, Marburg) – do EU přivezeny jen ojediněle (např. evakuovaní zdravotníci při epidemii eboly v Západní Africe). Vždy izolovány, bez šíření v EU.
  • MERS-CoV – importované případy z Arabského poloostrova, bez komunitního šíření v Evropě.

Specifické příčiny zdravotních problémů obyvatel na hranici

Region Těšínského Slezska se vyznačuje specifickými zdravotními problémy, které vyplývají jak z environmentálních, tak ze sociodemografických podmínek. Strategie zdravotní politiky města Těšín na období 2023–2028 poukazuje na řadu závažných zdravotních problémů typických pro region Těšínského Slezska, které vyžadují speciální zásah a plánování preventivních opatření.

Jedním z klíčových faktorů je znečištění životního prostředí, včetně ovzduší, které je dáno jak geografickou polohou v rámci hornoslezského průmyslového okresu, tak i průmyslovou oblastí Zagłębie. Vysoká koncentrace prachových částic přítomných v ovzduší, které jsou jednou z hlavních složek smogu, má významný vliv na nárůst respiračních a kardiovaskulárních onemocnění. Vysoké koncentrace prachových částic přímo souvisejí s rozvojem chronické obstrukční plicní nemoci, astmatu a zvýšeného výskytu infekcí dýchacích cest.

Druhým závažným problémem je stárnutí společnosti v Těšínsku, což se projevuje zvýšenou poptávkou po zdravotnických službách v oblasti geriatrie, dlouhodobé péče a rehabilitace.

Dalším problémem je rostoucí rozsah obezity a civilizačních chorob, jako je diabetes 2. typu nebo hypertenze, která je spojena s nedostatečnou úrovní pohybové aktivity v populaci. Tento problém je patrný zejména u dětí a dospívajících, ale i u dospělých, kteří vedou sedavý způsob života.

Díky přeshraničnímu charakteru města využívají někteří obyvatelé také nabídku sportovně-rekreačních zařízení a stezek v Českém Těšíně. Společné iniciativy místních samospráv obou měst, jako je rozšiřování cyklostezek nebo běžecké akce, přispívají k podpoře zdravého životního stylu.

Zdravotní prevence v Těšínsku má zvláštní význam tváří v tvář současným demografickým a epidemiologickým výzvám. V této souvislosti se nejedná pouze o nástroj pro snížení výskytu nemocí, ale také o klíčový prvek pro zlepšení kvality života obyvatel kraje. Pravidelná pohybová aktivita, zdravá strava a kontrola hmotnosti jsou základními pilíři prevence. Neméně důležitým nástrojem boje proti civilizačním chorobám je zdravotní výchova, zaměřená na podporu aktivního životního stylu a racionální výživy.

Epidemiologické hrozby na hranici z pohledu Polska

Poloha Těšína na polsko-české hranici vytváří specifické výzvy z hlediska epidemiologických hrozeb, které vyplývají z intenzivních přeshraničních kontaktů, migrace obyvatelstva a společného využívání veřejné infrastruktury, včetně zdravotnictví, vzdělávání a dopravních zařízení.

K rychlému šíření infekčních nemocí může přispívat i pohyb lidí mezi Cieszynem a Českým Těšínem, a to jak denně, např. do práce, do školy, k lékaři, tak občasně, např. turisticky.

Podle údajů Ústředního statistického úřadu překročilo v roce 2023 polsko-českou hranici pro vstup i výstup z Polské republiky celkem 55,813 milionu lidí a v posledním čtvrtletí roku 2024 překročilo polsko-českou hranici 6,38 milionu cestujících. Otevřené hranice přispívají k ekonomické migraci, cestovnímu ruchu a přeshraničnímu nakupování.

Taková mobilita, i když je ekonomicky a sociálně prospěšná, také zvyšuje riziko přenosu infekčních nemocí. Podle údajů Ústředního statistického úřadu žilo k 31. prosinci 2024 v Těšínském okrese 174 189 lidí.

Mnozí z nich pravidelně překračují hranice za profesními nebo soukromými účely. Tento typ pohybu podporuje rychlejší šíření patogenů, zejména infekčních onemocnění.

Riziko infekčních onemocnění v Polsku/Těšíně – hepatitidy

V Polsku přetrvává také riziko výskytu klasických infekčních onemocnění, a to zejména v kolektivním bydlení a vzdělávacím prostředí, jako jsou:

Hepatitida A, B a C

Hepatitida A je infekční onemocnění přenášené hlavně jídlem, jehož riziko přenosu se zvyšuje při nedodržování pravidel osobní hygieny, konzumaci nemytého ovoce, kontaminované vodě a kontaktu s infikovanými lidmi. Některé z infekcí pocházely z lokálních ohnisek spojených s migrací a kolektivním ubytováním, což zdůrazňuje potřebu pokrýt návštěvníky vhodnou zdravotní profylaxí, včetně ochranného očkování. Ministerstvo zdravotnictví v epidemiologických doporučeních doporučuje očkování proti hepatitidě A pro osoby směřující do zemí s nižší hygienickou a epidemiologickou úrovní. Z analýzy statistických údajů vyplynulo, že v celém Slezském vojvodství sousedícím s Českou republikou byly v letech 2020-2023 zaznamenány pouze 3 případy hepatitidy A.

Tabulka 1 Prevalence hepatitidy A ve Slezském vojvodství v letech 2020-2023

Rok

Vojvodství

Případy

Incidence (na 100 tis.)

Hospitalizace - počet

Hospitalizace - %

2020

Slezské

2

0,04

2

100,0%

2021

Slezské

1

0,02

1

100,0%

2022

Slezské

0

0,00

0

0,0%

2023

Slezské

0

0,00

0

100,0%

Hepatitida B je způsobena virem HBV, který se přenáší hlavně krví, pohlavním stykem a vertikálně z matky na dítě během porodu (WHO, 2024). V Polsku se díky povinnému očkování novorozenců od roku 1996 výrazně snížil počet nových případů: v roce 2023 bylo registrováno 46 případů akutní hepatitidy B, což odpovídá incidenci 0,12/100 tisíc obyvatel. Ve Slezském vojvodství jsou evidovány jednotlivé případy, v roce 2023 jich byly 4, s incidencí 0,09 na 100 tisíc.

Nejúčinnější metodou prevence je ochranné očkování, stejně jako používání bezpečných lékařských postupů a ochranných opatření při sexuálních kontaktech.

Tabulka 2 Prevalence hepatitidy B ve Slezském vojvodství v letech 2020-2023

Rok

Vojvodství

Případy

Incidence (na 100 tis.)

Hospitalizace - počet

Hospitalizace - %

2020

Slezské

7

0,15

7

100,0%

2021

Slezské

6

0,13

6

100,0%

2022

Slezské

5

0,11

5

100,0%

2023

Slezské

4

0,09

4

100,0%

Hepatitida C je způsobena virem HCV, který se přenáší především kontaktem s infikovanou krví, nejčastěji v důsledku lékařských zákroků bez řádných standardů, a v minulosti také krevními transfuzemi. Infekce se vyskytují také u lidí, kteří používají společné jehly a injekční vybavení. Vertikální (z matky na dítě) a sexuální infekce jsou méně časté než v případě HBV. V Polsku je již několik let pozorován postupný pokles počtu nových diagnóz, což souvisí se zlepšením diagnostiky a dostupností účinné léčby (DAA – přímo působící antivirotika).
V roce 2023 bylo hlášeno 989 případů infekce HCV (akutní a chronické dohromady), z toho 114 případů bylo zaznamenáno ve Slezském vojvodství v letech 2020 až 2023. V roce 2024 byly v Těšínském kraji zaznamenány 2 případy chronické hepatitidy C.

Tabulka 3 Prevalence hepatitidy C ve Slezském vojvodství v letech 2020-2023

Rok

Vojvodství

Případy

Incidence (na 100 tis.)

Hospitalizace - počet

Hospitalizace - %

2020

Slezské

1

0,02

1

100,0%

2021

Slezské

0

0,00

0

0,0%

2022

Slezské

1

0,02

1

100,0%

2023

Slezské

0

0,00

0

0,0%

Riziko infekčních onemocnění v Polsku/Těšíně – další infekční onemocnění

Tuberkulóza (TBC) je bakteriální infekční onemocnění způsobené bakterií Mycobacterium tuberculosis, přenášené kapénkami/aerosoly především od osoby s aktivní plicní tuberkulózou při kašli nebo kýchání. V roce 2024 bylo v Těšínském okrese evidováno 18 případů plicní tuberkulózy (incidence cca 10/100 tisíc), přičemž převažovali muži (72 %) a 1 úmrtí. Nejčastěji je zdrojem úzký kontakt doma nebo práce s pacientem s aktivní plicní tuberkulózou; Riziko se zvyšuje uvnitř budov a ve shlucích (nemocnice, pečovatelské domy, ubytovny, věznice, pracoviště se špatnou ventilací). Přeshraniční doprava může zavléct případy z oblastí s vyšším výskytem, včetně tuberkulózy rezistentní vůči lékům.

 

Spalničky jsou jedním z nejnakažlivějších lidských virových onemocnění, způsobených virem spalniček (Measles morbillivirus). K infekci dochází kapénkami a virus může zůstat ve vzduchu až několik hodin. Onemocnění je charakterizováno vysokou horečkou, vyrážkou a komplikacemi (zápal plic, encefalitida). V Polsku bylo v roce 2023 zaznamenáno 34 případů spalniček, z toho 1 ve Slezském vojvodství. V letech 2020–2022 se ve Slezském vojvodství nevyskytly žádné případy spalniček, což částečně souviselo nejen s omezeními v souvislosti s pandemií COVID-19, ale především s povinnými ochrannými vazbami v Polsku od roku 1975. Prevence spalniček je založena především na ochranném očkování a hygienických a hygienických opatřeních.

 

Tabulka 4 Prevalence Odry ve Slezském vojvodství v letech 2020-2023

Rok

Vojvodství

Případy

Incidence (na 100 tis.)

Hospitalizace - počet

Hospitalizace - %

2020

Slezské

0

0,00

0

0,0%

2021

Slezské

0

0,00

0

0,0%

2022

Slezské

0

0,00

0

0,0%

2023

Slezské

1

0,02

1

100,0%

Plané neštovice (varicella) jsou jedním z nejčastějších infekčních onemocnění dětského věku, které způsobuje virus varicella-zoster (VZV). K infekci dochází kapénkami nebo kontaktem se sekrety kožních folikulů. Onemocnění je charakterizováno horečkou, malátností a svědivou papularicko-folikulární vyrážkou. U většiny dětí je mírná, ale může vést ke komplikacím, zejména u dospělých, novorozenců, lidí s imunodeficiencí a těhotných žen. 
V Polsku jsou plané neštovice běžným onemocněním a počet registrovaných případů je jedním z nejvyšších ze všech infekčních onemocnění. V roce 2023  bylo v celém Polsku zaznamenáno přes 223 tisíc případů, z toho asi 17,8 tisíce ve Slezském vojvodství.

Nejúčinnější metodou prevence je ochranné očkování. Program ochranného očkování zajišťuje dvě zajišťuje dvě proti planým neštovicím, první od věku 12 měsíců, druhou po minimálně 6 týdnech. Očkování je povinné pro děti z rizikových skupin, např. těch, které pobývají v pečovatelských zařízeních, s chronickým onemocněním) a doporučuje se pro ostatní.

Tab. 5 Výskyt planých neštovic ve Slezském vojvodství v letech 2020-2023

Rok

Vojvodství

Případy

Incidence (na 100 tis.)

Hospitalizace - počet

Hospitalizace - %

2020

Slezské

12 500

270,0

110

0,9%

2021

Slezské

8 900

190,0

80

0,9%

2022

Slezské

15 200

325,0

150

1,0%

2023

Slezské

17 800

380,0

170

1,0%

Černý kašel (Pertuse) je akutní infekční onemocnění dýchacích cest způsobené bakterií Bordetella pertussis. Přenáší se kapénkami a jeho průběh je charakterizován paroxysmálním kašlem, často s apnoe a zvracením. Je zvláště nebezpečný u kojenců a malých dětí, u kterých může vést k vážným komplikacím a dokonce i smrti. V Polsku se od 60. let 20. století používá rozšířené očkování proti černému kašli, které výrazně snížilo výskyt černého kašle. V současné době se očkování provádí v rámci kombinované vakcíny DTP (záškrt, tetanus, černý kašel), a to v souladu s Programem ochranného očkování: základní dávky se podávají ve věku 2, 3–4 a 5–6 měsíců a posilovací dávky ve věku 16–18 měsíců, 6 let a 14 let.  V posledních letech však dochází k periodickému nárůstu případů spojených s expirací postvakcinační imunity u dospívajících a dospělých. V roce 2023  bylo ve Slezském vojvodství evidováno 480 případů černého kašle.

Tab. 6 Výskyt černého kašle ve Slezském vojvodství v letech 2020-2023

Rok

Vojvodství

Případy

Incidence (na 100 tis.)

Hospitalizace - počet

Hospitalizace - %

2020

Slezské

95

2,0

20

21,1%

2021

Slezské

60

1,3

10

16,7%

2022

Slezské

210

4,5

45

21,4%

2023

Slezské

480

10,2

100

20,8%

Rotavirové infekceRotaviry jsou viry patřící do čeledi Reoviridae; jsou jednou z nejčastějších příčin akutní gastroenteritidy (průjmu) u dětí do 5 let věku. Infekce se přenáší hlavně fekální a potravinovou cestou, kontaminovanýma rukama, povrchy, předměty. Mezi příznaky patří zvracení, průjem (často vodnatě žlutý, bez krve), horečka, ztráta chuti k jídlu, riziko dehydratace, zejména u malých dětí. V roce 2023. Celostátně  bylo  zaznamenáno 6 115 případů, ve Slezském vojvodství to bylo 1 124 případů. Pro srovnání, v roce 2022. celkový počet případů v Polsku byl 34 211. Účinnou populační prevencí v Polsku je očkování kojenců.


Tabulka 7 Rotaviry v letech 2022-2023

Rok

RP Počet případů

RP incidence (na 100 tis.)

Slezské vojvodství Počet případů

Výskyt ve Slezském vojvodství (na 100 tis.)

2022

95

2,0

20

21,1%

2023

60

1,3

10

16,7%

KATEGORIE